Rybník

Pár týdnů po volbách emoce opadají. Josef Šlerka hezky vystihuje, oč teď jde:

Pro začátek bude možná stačit přestat „véčkařům“ vyčítat, že jsou marketingový produkt. Je to jako vyčítat komunistům, že jsou komunisté, nebo socialistům, že jsou socialisté. Místo toho bude dobré zaměřit se na to, zda jejich firemní strategie je opravdu tak výhodná, jak se představuje, nebo zda se jedná jen o další, ještě máslovější máslo.

Čtete Pár řádků na obranu Věcí veřejných @ Deník Referendum.

Jan Černý v článku Český měšťák a česká média ve volbách píše:

Strašlivá zkušenost s Topolánkovou vládou byla do roka a do dne zapomenuta. Neviditelná ruka trhu vytvarovala skrze pravicová média celou jednu generaci uvědomělých. Většina voličů nevolila ani svůj materiální zájem, ani věrohodné ideje, ale jakýsi mediální estetický kánon náležitých tváří maskovaný za materiální zájem státu nebo rozpočtu nebo trhů nebo co to je.“ 

Z tohoto pohledu vypadají volby jako tragédie. Český národ, jsa zmanipulovaný pravicovými médii, zvolil pravici, sobectví, zlo. Situace je vážná, nebezpečí velké, úvahy vedou ke snaze „zabránit tak za každou cenu nejhoršímu, nevratné demontáži sociálního státu. (Tamtéž.)

Bohužel to není ojedinělý výkřik pomatece. V podobném duchu se nesou i další úvahy, vesměs ze strany příznivců levice (což je logické, protože ti se letos cítí jako poražení). Připomíná mi to Paroubkovy hysterické žblebty o únoru 48 po minulých volbách. A nerozumím tomu.

Myslím, že jediný opravdu znepokojující fakt na letošních volbách je vzestup nevyzpytatelných a populistických Věcí veřejných. Jinak je to standardní situace: pravicové strany získaly mírnou převahu nad stranami levicovými. Názor, že lidé se mají v první řadě starat o sebe a pak až čekat na pomocnou ruku státu, mírně převážil nad názorem, že je třeba se více starat o lidi v nouzi, aby se nedostali nenávratně mimo společnost. Názor, že když budou schopní a bohatí lidé méně omezováni, bude to lepší pro společnost jako celek, protože budou více přispívat celkovému blahobytu a nebudou tolik šidit stát a přesouvat své zisky do daňových rájů, mírně převážil nad názorem, že bohatí mají být solidární s chudými a že pro společnost není dobré, když bohatí příliš bohatnou a chudí příliš chudnou. Strany, které vyhrály, budou (doufám) mít 4 roky na to, aby ukázaly, že to, co hlásají, je užitečné a realizovatelné. Když neuspějí, dají tím v příštích volbách šanci konkurenčnímu pohledu.

To je přece standardní fungování demokracie. Vítězství pravice není tragédie. Vítězství levice také ne. Volby nejsou souboj dobra a zla. Jde tu o soutěž různých pohledů na to, jak spravovat společné záležitosti. A tyto pohledy přitom mají své opodstatnění a svá problematická místa.

Toho si ovšem byl vědom i citovaný Jan Černý, když psal v lednu článek o Václavu Havlovi – Václav Havel a pravda. V něm říká: 

Nechtěným dědictvím Havlovy proklamace o pravdě a lásce … je ovšem převažující podoba našeho veřejného diskursu, v němž se všechny problémy převádějí na souboj dobra a zla a pravdy a lži, popřípadě čistoty a špíny. Způsobem vskutku primitivním se v pravicovém publicistickém mainstreamu toto manichejské schéma aplikuje na problémy mezinárodní politiky a naše vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Ale i naše vnitřní levo-pravicové soupeření samo sebe prezentuje jako válku na život a na smrt, v níž je náš demokratický vývoj údajně stále ohrožen a je proto třeba „mobilizovat“, „zabraňovat“ apod.

Jakkoli si nejsem jist, že černobílé vidění politiky je Havlovým dědictvím, naprosto souhlasím s tím, že ničemu neprospívá. Jen nevím proč na to autor tak rychle zapomněl, stejně jako spousta jiných lidí, z nichž mnohé považuji za inteligentní a vážím si jich. Dovolím si téma shrnout a zakončit ještě jednou citací z téhož textu pana Černého: V demokratické politice se nestřetává „pravda“ se „lží“ a dobro se zlem, nýbrž různé legitimní zájmy a postoje.

Dobré zprávy z letošních voleb

• Paroubek odstoupil z čela ČSSD. Nejsem sice volič ČSSD, ale myslím, že potřebujeme solidní levicovou stranu, volitelnou slušnými lidmi. ČSSD s Paroubkem v čele jí nebyla, snad se to po dvou posledních předsedech změní k lepšímu. Pěkně to vystihl Petr Koubský: Předvolební pocit.
• Radost mám i z odstoupení Pavla Béma, hlavní postavy kauzy Open card.
• Vykroužkovaní politici jsou důkazem toho, že voliči mají možnost něco ovlivnit. I když uspěly jejich strany a i když měli dobrá místa na kandidátkách, Severa, Langer a další se do parlamentu nedostali. Naopak, spoustu kandidátů zdánlivě bez šance vynesly preferenční hlasy nahoru.
• Obě velké strany dostaly signál, že jich lidé mají plné zuby. Nevím, jestli nástup VV a TOP09 bude znamenat změnu k lepšímu, ale rozhodně znamená, že nelze spoléhat na to, že k ODS a ČSSD není alternativa.
• Šance, že se komunisté budou nějakým způsobem podílet na vládě, je malá.
• Šance, že se podaří postavit vládu se silným mandátem, která bude moci uskutečňovat svůj program, je slušná. Snad se podaří udělat krok směrem ke změnám, které dávno potřebujeme, ale nikdo s nimi nedokázal pohnout. (Důchodová reforma, zadlužování atd.)

Co na sebe prozrazuje strana práv občanů na 2 předvolebních billboardech?

Sestra mi onehdá říkala, že v Bruselu se jedná o nařízení, které by přikázalo na internetu zveřejňovat ceny letenek včetně všech poplatků hned na první stránce. Občanům EU by se tak nestávalo, že si v rezervačním systému najdou výhodný let za 10 €, ale pak zjistí, že je tam ještě letištní poplatek, poplatek za rezervaci, poplatek za zaplacení a celé dohromady to stojí 200 a nebyli by tolik nasraní, když chtějí letět na eurovíkend. Nejen u nás tedy platí, že každý, včetně politiků, řeší především to, na co stačí. Ne to, co je opravdu potřeba, ale to, co dokáže zvládnout. V Bruselu se neřeší energetická závislost na Rusku nebo dodržování Maastrichtských kritérií členskými státy, protože s tím si nikdo neví rady, ale rezervace letenek, protože na to volení zástupci stačí. Stejně tak se u nás napříč politickým spektrem neřeší důchodová reforma, ale zdanění režijek.
„Každý řeší to, na co stačí, ne to, co je nejdůležitější.“ Přírodní zákon, podle kterého je potřeba především mít na vysokých postech schopné lidi. Ve firmě nebo ve státní správě, na tom nesejde. Tragédie naší politiky spočívá mimo jiné v tom, že těch schopných lidí moc nemáme. A schopných a charakterních (tedy těch, kteří se starají o obecné zájmy, ne své soukromé) je ještě méně.

Jaromír Dušek: „… homosexuál Žaluda drží s homosexuálem Slamečkou, homosexuál Slamečka má vazby na homosexuála Nováka. A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet, a tihle lidé absolutně ovládají České dráhy.“ http://bit.ly/bQMpJx
Co by se asi následovalo, kdyby to řekl odborářský boss …
… v Americe: bezprostředně po odstoupení prohrál několik soudních pří, které by ho zruinovaly
… v Německu: rezignoval by hned, jak by to vyšlo
… ve Slovinsku: odboráři by se ho rychle zbavili, aby jim nedělal ostudu
… v Rusku: premiér by ho pozval na oběd a v TV pochválil za zásluhy o blaho lidu
Kam se zařadíme my? Obvyklý scénář je: pár dnů plní skandál přední stránky novin, pak se na to zapomene, nezmění se nic.

http://bit.ly/bbOgih